A už je tu další díl seriálu o často zaměňovaných slovech. Ale proč je v nadpisu článku jen jedno? Protože tohle slovo má zajímavou vlastnost plést se nám samo se sebou.
Když se bavím s manažery o lidech, se kterými v rámci firmy spolupracují, často přijde řeč na jejich kompetence. Jenže pak se taky stává, že se každý z nás začne bavit o něčem jiném. On(a) si stěžuje, že jeho kolegové nemají ty správné kompetence (často v hierarchických firmách) a myslí tím pravomoce. Tj. jakýsi (vnější) mandát ovládat příslušnou část úkolu, lidi, zdroje.
Jenže slovíčko kompetence se již mnoho let (a na západ od nás mnoho desítek let) používá ve významu schopností a dovedností. Tedy nic vnějšího, ale prostě a jednoduše, zda daný člověk úkol umí nebo neumí udělat.
No a v čem je problém? Tak se nám ta slova pletou no a co? Myslím si, že pravomoci často “samy” přijdou s tím, jak zvyšujeme svoje kompetence (dovednosti). Pravomoc mimo jiné znamená i mít-cítit za danou problematiku odpovědnost. A nějak si stále nedovedu představit, že bych mohl být za něco odpovědný a přitom to neumět udělat. No nedovedu představit, ale vím, že nezřídka se to stává, to připouštím :). Takže, i když pravomoc vypadá jako něco vnějšího, něco co nám někdo jiný přidělí, cesta k získání pravomocí začíná z mého pohledu jen a pouze u každého jednotlivce.
A ještě jedno zamyšlení. Myslím, že, z mého pohledu nepřirozené, oddělení pravomoci a schopnosti něco udělat, je právě znakem silně hierarchických firem. Kde lidé věří, že rozhodovat o něčem mají lidé hlavně z titulu vyšší funkce a ne z pohledu lepších znalostí problému a např. i bližšího kontaktu se zákazníkem. Naštěstí tyto typy hierarchií jsou zřetelně na ústupu a tak pravomoci opravdu “přirozeně” přicházejí samy. Jestliže něco umíte, jednáte se zákazníkem a vy víte nejpřesněji, co potřebuje, je také logické, že rozhodujete o tom, jak toho dosáhnout.
Photos courtesy of and copyright Free Range Stock, StartupStockPhotos,
www.freerangestock.com
