V dalším pokračování volného seriálu o slovech, které my manažeři často zaměňujeme, se vydáme do oblasti řízení našeho času.
Už spojení řízení času je trochu zavádějící. Čas plyne, rozhodně se nedá řídit (pomineme-li sci-fi). Nicméně čas se stává jedním z nejkritičtějších zdrojů, kterými disponujeme. Proč? Je přece tolik informací, tolik příležitostí, tolik lákadel…a den má “jen” 24 hodin. Ještě že, jak dodává můj kamarád, máme k tomu dni i zhruba 6 hodin noci :).
Jedním z důvodů, proč nakonec neuděláme to, co jsme chtěli bývá, že zaměňujeme věci důležité, za věci naléhavé. K tomu si ale nejprve musíme oba pojmy vyjasnit:
Naléhavé věci a úkoly jsou takové, které se “samy hlásí”. Např. zvoní telefon, počítač nás upozorňuje, že zase přišel e-mail, šéf nás důrazně upozorňuje, že i on přišel, stojí tu a něco důležitého chce.
Důležité věci jsou takové, které přímo souvisí s naší prací a jejím výsledkem – ať už dnes, tj. v krátkodobém horizontu nebo z pohledu dlouhodobého. Např. vypracování plánu na další období, naučit se konečně anglicky, najít člověka, na kterého delegujeme část své práce apod. Tyto věci se na rozdíl od první hromádky většinou nehlásí. Sedí v koutku a doufají, že se někdy dostanou na řadu.
Už z výše uvedeného začíná být zřejmé, v čem je past záměny naléhavých věcí za důležité. Klidně si můžete být jisti, že když vůbec nebudete plánovat, celý den vám naléhavé věci v pohodě zaplní. No v pohodě, budete ve stresu, uhonění, ale na nedostatek práce si rozhodně stěžovat nebudete. Jenže tím vlastně zkonzumujete veškerý čas na věci, které často nejsou vaším úkolem, ale úkolem někoho jiného. Vlastní budoucnost tím doslova prohospodaříte a ani dalších 6 hodin noci navíc vás většinou nezachrání.
A přitom je to tak “jednoduché”, chce to “jen” se naučit vědomě rozhodovat o tom, zda budu dělat především věci naléhavé nebo ty skutečně důležité. A ty důležité se (na rozdíl od naléhavých) plánovat s dostatečným předstihem vyplatí.
Zdroj obrázku: Flickr – Uditha Wickramanayaka, time (licence Creative Commons)
